Na stařičkým psacím stroji

píši já ti báseň.

I když už jsem dospěl do let

stále cítím bázeň.

 

Jak mám se vypsat ze všech citů,

ze všech tajných přání.

Že to bude takhle bolet,

já neměl ani zdání.

 

Moje srdce stále touží,

nebýt samo na světě.

A však láska ta jen souží,

je jak výhrou v ruletě.

 

Vsadíš na ni celé jmění,

chvíli se nic neděje.

Ona zatím běhá v kruhu,

uvnitř ty, pln naděje.

 

Karty cinklé, plátno bledne,

štěstí to je zlatý důl.

Komu dneska zrovna padne,

krupiér má křivý stůl.

 

Hlavu v dlaních často držel,

slzy znají cestu ven.

 

Poslední si výhru vezmu

Full House přeci není sen.