Jen málokdy se z ničeho,

z ni čehož nic, to velké stane

 

„ ... a je to vzácnost, ctěná dámo“

 

 

„ ... když říkáte to, drahý pane “

 

 

To když se udá, velké něco,

to nabubřelé pyšné prd.

Je kdekdo v roli velitele,

tváříc se napůl provinile

 

„Kdo z vás je sám, na sebe hrd?“

 

Vždyť,

kdekdo v roli chytráka,

naoko honí pytláka.

On viděl, jak prý hoří led

I po polibku prasklý ret

 

 

„Jsem do ní jen šťouchl...“

„No.... a co ?“

„A.. proč, jste to udělal?!“

 

„No...“

 „... začala mlet“

„... pantem“

 „A co ta pusa?“

„Co ten ret!“

 

 

Je ticho

Svět jak by nebyl

či,

že bych se plet

 

 

(„Husa – zakroutím ji krkem“)

 

 

 

"Už chápu život..."

"No to jsem zvědav"

Je prý to květ

z žaláře vázy,

čučí na svět.

Myšlenky těžké,

balí do vět

 

převrhlá váza...

                   ...let

 

 

„a co ty věty?“

„ ...to jsou přeci motýli“

.

.

.

„a nazí jsou...

jen v blůzce pro víly

jak plazi se plazí

ven z vázy

čekajíc

na

chvíli, ve

věty rozvité

a křídla motýlí,

než slova dorostou

obejmou svět