​

Proč často se mi stejné děje

a jenom Tvá krev

a jen z mých ran

z nás každý k svému cíli spěje

tak mám-li letět,

jen z hejnem vran

 

S vámi já běžím, jsem dílek smečky

a vytí slyším

co hlasy předků

nic není koncem, bez tvojí tečky

světlo k nám letí z rozličných stran

 

Nic nelze začít, bez tajných svědků

a naše paměť

více než krev

 

občas v tom plavu,

občas se topím

jsem jako dřevo na podpal

 

občas jdu ke dnu, byť se já bráním

občas mě trháš na kusy

občas jsem sám a je mi ouvej

občas je život příliš dlouhej

kyselý jako citrusy

 

Sometimes mě tohle slovo bere

a zrovna teď

a zrovna vám

vysvětlit rád bych, kdo jen má uši

slova jsou více, než kdo z vás tuší

slova jsou vinou v nevině

 

proto je často, křičím já v křeči

a vytí vlka

přehluší ticho

 

jinak v poklidné krajině