Mám vlhké oči i vlhké tváře,

když temné prázdno (ven z kalamáře)

uniká v slovech, aniž dá sbohem,

však ihned září, za prvním rohem.

 

Procházím zvědav chrámem své duše,

někdo tu skrývá se (nechce být rušen).

Tíživé verše zde lehce píše

Naoko vážný, na druhé smíšek

 

Zažehl svíci, zasel své sémě,

oslepen – zřící (přistoupil ke mně).

Sám v sobě ztracen, jak měl jsem tušit,

že kromě těla, mám také duši

 A celou tu dobu  - jen ticho v uších

Po celou dobu -  srdce mé buší...

 

                              BUŠÍ   buší    BUŠÍ   buší    

Buší