Dnes ráno jsem se probudil

a v hrůze zjistil, že jsem živ,

že smrt mě nutí abych žil

byť tělo ztuhlé je jak klih.

Život mi rány zasadil

a křičel na mě, že jsem zmrd,

kdo neváží si každé z chvil,

tomu zatípne jeho smích.

Prožít si všechno nejde hned,

smrt je jen album z mnoha skic

a každá z nich je život sám,

zakládám další z pohlednic….

Poslední slova chtěl bych říct:

„K životu zády smrti vstříc“

Svůj rubáš šil jsem, ze všech sil,

už obléknout ho nastal čas,

hadry ostatní zahodil,

v dáli už vidím světla jas.

Zdáli už slyším jeho hlas

„K životu zády smrti vstříc“

„K životu zády smrti vstříc“

Po mostě slepých zřítelnic