​

já stavím stany každé ráno
už hodně přes padesát let
když nepadá... tak volám mámo
pojď pojedeme na výlet

před léty vždycky rozjařeně
jen co jsi v sedlo usedla
my vrhali se proti stěně
ty skočit jsi ji dovedla

však dnešní ráno jak už běžně
je lásky moře poklidné
mám vykasáno na půl stěžně
tvé oči jsou zas nevinné

až jednou vyplujeme na jih
tam někde bude Nový svět
lampičky zhasnou, byly na líh
jak ptáci vrátíme se zpět