V záhybech temných stínu

Hřeji se na výsluní

Zahradou starých splínů

Žíznivý lezu k tůni

 

Vyprahlý jazyk pátrá

Po vlhkém chladu rosy

Všechno prý v čase chátrá

A můžeš, jak chceš prosit

 

Omámen z omámení

Uprošen do sytosti

Pro Tebe to nic není

Tím přivádíš nás k zlosti

 

Máme být, proto šťastni

A každá drobná změna

 

„Proč svítíš?!?“

„Vole... zhasni!“

 

„Psst!“

„No... co je?“

„To bude Tvoje žena!