Tam kde osud, je tvůj svůdce

a slova hrubnou díky půtce,

zde skryto je, co nejde získat,

jak zlatý ořech v planých lískách.

 

Tu na výsluní lidské pýchy,

byť nadhled má, válí se smíchy,

ten, která lapil touhy naše,

jsou pro něj tím, co dýmka haše

 

On svými sliby zlákal víru,

jak malou myš, na ždibec sýru.

 

Když zlomil všechen odpor k němu

posvětit dal se na svatém sněmu