v oblacích iluze

všichni jsme nazí

za zvuku polnice

do rytmu tluče

stín trochu znavený

ke mně se doplazí

až mě on dožene

nehodlám skučet

 

korálky vzpomínek

na život věšíme

marně se lopotit

zachytit v čase

na nové prožitky

stále se těšíme

zítřku se poklonit

zlomený v pase

 

kolena odřená

sice už nebolí

po noci probdělé

krev prýští z mých ran

jsem jenom kolečkem

v podivném soukolí

poutníkům z včerejšku

já vystavím chrám