toho co nechtěl jsem, toho mi nandali

jak sněhu hromadu do půli oken

na zeď si maluji snad z nudy mandaly

líně mě sledují svým snovým okem

 

je tu i není tu, na tygru přijela

náhle se zjevila přede mnou skokem

leknutí můžeš brát vztekle i zvesela

oči jak smaragdy zlatý rám z loken

 

kůže jak z ebenu jenom tak nevzplane

z tygra, když svezla se, zlehounka na zem

na postel lehla si, že prý už nevstane

před ohněm prchal jsem, chytla mě lasem

 

pojď sem ty darebo, marně mi utíkáš

nohy mi svázala, jak bych byl tele

hele ty tele, já nevím, kam pospícháš

„Před činy nezdrhneš“, v hlavě se mele

 

A tak tu pro radost dva stejní bláznící

Být často zklamaní, straší nás tresty

Země je vlastně jen vesmírnou stanicí

Na které z žití - my skládáme testy