​

Ve skříni mé je stará puška

Je to můj přítel i má družka

Byť vypadá spíš archaicky

Vztah já k ní mám až téměř lidský

 

Trefil jsem s ní už mnohé svině

Na pažbě své má insignie

To když se s cílem úder kryje

Pak každá v zemi držkou ryje

 

Vyzívám tímto ctnostné lidi

Vyhubme velké i ty pidi

Ty malé, často čeří vodu

Dělajíc, že jsou na pohodu

 

Ty velké, díky svojí váze

Sami se řítí v náruč zkáze

Přežraní padnou do koryta

pach smrti každou z nich

pak vítá