Koany s Mistrem Au

Šel jsem ke svému Mistrovi jako vždy odhodlaně

   

Zkušenost mě již naučila neočekávat a nelpět

    

Naučila mě, že sfouknou svíci jež nehoří

a hořící ji znovu zapálit není jednoduché

  

Víra... to je to slovo ... to je ten stav

Říkal jsem si a odhodlaně vstoupil do učebny

   

Jako vždy, seděl Mistr na polštáři, zády ke dveřím

Snad jako by tím chtěl vyjádřit svou neotřesitelnost

  

Sedám si na své místo a čekám...

Spěchat není proč ani kam.

Jsme vždy právě tam, kde máme být ku prospěch všech.

   

„Proč jsi přišel?“, ptá se mě Mistr náhle

„Abych zas mohl odejít?“, spíše se ptám sám sebe

    

„Kam?“, ptá se on.

  

Než stačím cokoli bdělého odpovědět, 

hlavou mi proletí myšlenka zcela jiná 

   

Mistr již reaguje, jak to umí jen on

nejprve slovy: 

                     “Vždyť už tam jsi“

a pak i holí.

   

„Au“, syknu tlumeně a doplním o „ धन्यवाद !“

   

​