Koany s Mistrem Au

Šel jsem ke svému Mistrovi jako vždy odhodlaně.

V hlavě jsem si celou cestu omílal své oblíbené mantry:

„Jen praxe rodí Mistry“

„Zkušenost je nepřenosná“

či „Jsem tady a teď“

a podobné autosugesce, jen abych nemusel myslet na mé obvyklé syknutí „Au“, když mě Mistr svou holí propustí,

 

Vstoupil jsem do učebny připraven ne to, že první co uvidím, budou Mistrova záda.

K mému překvapení seděl Mistr na místě mém.

 

Neřekl nic, jen lehce pokynul, abych se posadil na místo vyhražené jemu. Udělal jsem to s velkým respektem a Mistr se jen lehce usmíval a vypadal trochu jak Mona Lisa.

Musel si jistě všimnout, mé myšlenkové asociace, snad díky drobné vlnce úsměvu, která mi zřejmě proběhla po tváři.

„K čemu jsi dospěl?“, optal se mě laskavým hlasem v kamenné tváři.

Dnes fakt nebyl můj den. Hlavou mi letěly myšlenky typu:

„že Mistrův meditační polštář je pohodlnější než ten můj“

„že stále nechápu Koan se svíčkami“

„že nechápu Dharmu“

a...

V ten moment Mistr reagoval slovy: „Lpíš na myšlení!“

V ten moment jsem zažil své prvé Satori.

 

Zvedl jsem se. Mistr už mezitím vstal a díval se na mě úsměvem ML.

Podal jsem mu hůl.

 

​