Koany s Mistrem Au

​

      Zprvu jsem se domníval, že jít k mému Mistrovi jen tak, nepřipraven dlouhými meditacemi v tichosti vlastního já, je nemyslitelné. Je neodpovědné a neuctivé. Dělal jsem tedy vždy předem vše proto, abych nějaké takovéto vyzařování měl. Vyzařování sebeúcty i úcty k druhému.

     Nevšiml jsem si ale, že by na to Mistr kdykoli, byť nějak sebenepatrněji zareagoval. Držel si svůj pověstný ML úsměv a díval se na mě svým šibalským pohledem vyjadřujícím asi toto:

 

„Já jsem Mistr myš a ty jen kočka, že mě nechytíš!“

 

     Co Vám mám povídat. Samozřejmě, že nechytil. Jakoby těch myší kolem mě panáčkoval a bleskově unikal hned celý tucet.

Zprvu zavalen vlastní frustraci jsem mému Mistrovi párkrát pejorativně vynadal. Samozřejmě, že v duchu a to různými, nelichotivými přízvisky hlodavců. Později, když jsem ho lépe poznal a díky němu i sám sebe jsem už navždy zůstal u uctivého a výstižného „MistrMouse“.

 

     Zhruba v tomto rozpoložení, jsem dosti nevědomě, či chcete-li nebděle, vtrhl do učebny. A sám sebou vyveden z míry jsem na sedícího Mistra v lotosové pozici zahalekal:

 

„Ahoj pane mistr. Tak jak se dneska máte? “.

 

     To je, jak jistě chápete důsledek toho, když rychleji mluvíte, než myslíte. Bylo však již pozdě na to, cokoli z mé strany vzít zpět.  Ne tak však pro mého Mistra. Nevím, jak to dokázal, ale ze sedu vyskočil do stoje a v mžiku byl u mě. S napřaženou pravou rukou a úsměvem „Rozzářená ML“ zahalekal:

​

„Chlapče, Tebe bych tu nečekal“.

“ Copak..... Já se mám!“

„ Ale co Ty?“.

 

Hluboce jsem se poklonil ve snaze se nějak omluvit, ale Mistr mě předešel.

​

„Máš celý týden službu v kuchyni. Škrábání brambor je výborná meditační praxe. To já znám“ : a se smíchem mě propustil

 

​

​