Pořád dumám nad tím, jakou formu dát tady tomu Blogu a zda ho vlastně vůbec nezrušit. Nerad se vzdávám jak ve sportu tak v životě a už vůbec ne bez boje. Psát si jen tak veřejný deníček mě už vůbec nepřijde jako dobrej nápad. Napadá mě snad jenom ta situace, kdyby zájem o mou novou knihu "Můj přítel Parkinson" předčil všechna očekávání, že by pak to možná byla vhodná platforma na komunikaci se čtenáři.
Udělal jsem zatím redukci mého autorského webu : "Poezií k Harmonii" a odřízl jsem od něj část tzv. Poezie v Próze do nového webu nazvaného "Mini PoPr" link zde hlavní stránka
a Sérii Reportáží opsaných ze screenu - nazvané jako celek "Vesmír W10 " opět do vlastního miniwebu s linkem zde Vesmír W10
Kniha "Můj přítel parkinson" sa mi veľmi páčila. Na záver ma až k slzám dojala výpoveď autorovej exmanželky:
"... Psal se rok 2010, byl to rok našeho rozvodu ... Cítila jsem se ublíženě, podvedeně, bolestně ...
... Psal se rok 2018, kdy jsem se po osmi letech setkala s Čendou. Již ne svalnatý, ale chátrající muž s fyziognomií sedmdesátníka, bez jiskry v očích ... Cítila jsem se smutně a bezmocně ...
... Píše se rok 2020. Rok občasných společných návštěv, které jsou přátelské a milé ... Díky medikaci a vlastní vůli se dostal z toho nejhoršího. Snaží se bojovat a nepodléhat té hnusné, plíživé nemoci ... Mám tě ráda. Iva"