BEZ PADÁKU, BOS

čas je mýlka, na nic není

je to Boží, lidská chvilka

trapný omyl, jenž vše změní

jeden pšouk, bez uzardění

možná dva

a… prasklá žilka

snad z úleku, co se děje

schován v mazce Koloděje

kdo ho zná, tak zvedne ruku

„No … moc vás není!“

„Co ty, kluku?“

vypadáš tak povědomě

nebyls‘ někdy u mě v domě?

třeba… když sem nebyl doma

sklátilo mě děsný koma

co se směješ, malý kluku

víš snad o tom něco víc?

že by chyba ve tvé plánu

dám ti srdce z marcipánu

„Však nastavit i druhou líc?“

„No to ses po…. snad! … ne?!“

co k tomu říct

kde kdo je Bůh, však já z Bohnic

pro malou chybu, v božím plánu

mě vystrčili z aeroplánu

„Bez padáku!“

„Bos!“

„Víš, co se mi přece stalo?“

„Natloukl sis nos?“

„Hele, nedělej si ze mě kozy.“

bože

jak tohle jen skončí?!

„No přece dobře.“

„Cože!“

„Kluku, važ ty své bludy.“

já Boha znám, podal mi ruku

usmál se na mne, řekl mi:

„Co se tak ježíš?“

„Snad něco se děje?“

ty přece taky víš, kam že svět spěje

pak otevře průchod do prostoru ticha

a každá z těch dávných pravd, je náhle lichá