Devět truhlic ticha
Poezie * sbírka básní * teorie - ISBN: 999-00-033-0656-2 / 2021 / cs / str.: 307
Devátá vlna, Devátá symfonie, Deváté srdce... a teď mám před sebou Devět truhlic ticha.
Přiznávám, že zneklidňující magie číslovky devět mi navodila stav mírného stresu a znepokojení, takže jsem sáhla po této knížce v rozpoložení blízkém bázni a jakési neurčité nejistoty. Navíc jsem vlastně hned na prvních stránkách zjistila, že formát připomíná učebnici. Nic povzbudivého, že? Ale pak jsem se pozvolna dala do listování, začetla se a spolu s autorem mám pro vás, přátelé milí, tento vzkaz:
Nebojte se prvního kroku!
(Devátá truhlice, kapitola čtvrtá)
Autor ve své – příznačně deváté – knize zvolil formu, která čtenáři nepopřeje oddechu. Přes literární teorii dobarvenou citáty pozoruhodných osobností se hladce posuneme před devět truhlic ticha. Ano, hladce, protože teorie je předložena ke konzumaci učitelem laskavým a vlídným, adept básnictví se napájí nutric-drinkem nejen výživným, ale především lahodným a dočká se excelentních ochutnávek všech představených praktik a postupů.
Navíc učitel dopřává žákovi velkorysý prostor svobody k vlastním tvůrčím objevům a cestám, vede ho neomylně pevným směrem, ovšem s mnoha jeleními stezičkami na každé křižovatce, kde se každý zájemce může vydat za vlastním osobním dobrodružstvím s psaním poezie.
Ale pojďme dál – před námi se otevírají truhlice jedna po druhé, a jejich témata, obsah a přesah jsou – věřte mi – nepředvídatelné a udivující až do posledního řádku. Nerada bych čtenáře připravila o kouzlo objevování a tak neprozradím víc, než že úvodní teoretická část tady najde pohodlné a příjemné zázemí k tomu, aby žila vlastním životem. A také že křehkost se střídá s humorem, zemitá kamenitost s transcendencí a verše sdělné a průzračné s obraty nejednoznačnými či nepříjemně nekompromisními.
Co však zůstane opravdu v tichu viset nad pozoruhodnou hutností knihy jako výrazná křivka, jako Kupkovo Sólo hnědé čáry, je pro mne všudypřítomná neokázalá statečnost. Tady, v té nevyřčené, nepojmenované statečnosti, nalézám ticho z názvu knihy.
Odkrývala jsem statečnost člověka, který hledá, pojmenovává, je trýzněn, vyrovnává se, přesahuje, znova padá, nalézá a osvobozuje se. Je to statečnost v osamocení, které autor v tíži nejtěžší nejen překonává, ale probolí do tvaru, který čtenář přes pouhá písmena, přes nenápadnou afirmaci Přijmout stav věcí může uchopit a z odstupu obdivovat. Netroufám si říci pochopit.
Kolik síly, říkám si, je potřeba k napsání věty
Ach bože, tolik se chci smát! Tak proč brečím?
Pro autora je Iluze reality lepší než realita sama.
Smekám Čeňku před silou, kterou jsi v sobě našel, abys psal verše, abys psal knihy. Smekám před Tvou statečností.
A zároveň jsem přesvědčená, že každý další čtenář Devíti truhlic ticha najde něco dalšího, osobního, něco co mu zaleze pod kůži a bude mu důvodem k dalšímu čtení nebo psaní poezie.
Autor se totiž podobně jako kdysi Mallarmé pokouší učinit z básně tajemství, jehož klíč si musí hledat čtenář sám. A pokud už si budete myslet, přátelé milí, že to máte, že víte, že je vše jasné a nic vás nepřekvapí, tak
Pozor! Může to pokračovat, když se vrátí čtverce!
(Osmá truhlice, Geometrie života)
Pamína, 2021
Čeněk Pekař, jehož kniha právě spatřila světlo světa, čtenáře zavádí ke kořenům literární teorie, a to ve velmi čtivém provedení. Tato teorie se probouzí, aby žila básníkovým veršem, a právě na jeho tvorbě se nám ukazuje ve své barvitosti. Nabízí rovněž řadu přínosných rad a zkušeností. Forma je věcí uchopení slova, obsah je pak miskou na vahách, která vyrovnává a umocňuje. Slovo je pokladem duše, který pro nás autor uzamkl do devíti truhel. Pojďme tedy společně nahlédnout do každé z nich. Právě četba sama, je tím jediným klíčem k uchopení pokladů, jež jsou na dosah. Každá z těchto devíti truhel vypovídá o životě v jiném podobenství slov i co do podoby žánru. Kniha na svých stránkách otevírá život v jeho čisté podobě. Vážná témata střídá hravost. Básník sám se pohybuje na bázi touhy, balancuje nad peripetiemi života. Jeho tvorba je výpovědí síly a odhodlaní, jež se střídají s chvilkami ztracenosti a ústí do hledání cest. Pojďme je tedy objevovat a oživovat spolu s ním v překrásné barvitosti nápaditých rozcestí slov, jež do sebe zapadají jako dílky zrcadla, ve kterém zcela jistě spatříte život v jeho plnosti a zralosti, stejně tak, jako vlídnou tvář člověka, kterou zde můžeme číst. Kniha Devět truhlic ticha je tak průvodcem, s nímž naleznete netušené obzory literární tvorby a fantazie.
Jiří Hejtmánek
Tvůrčímu psaní, a zvláště pak psaní poezie se věnuji od svých studií na gymnáziu, což je opravu už mnoho let. V době přípravy této knihy, tedy na jaře roku 2021, to bylo od mé maturity (1981) neuvěřitelných 40 let. Za tu dobu jsem stihl napsal několik tisíc básní a prozaických textů, ale polovina z nich je dnes stěží publikovatelná a působí, mírně řečeno úsměvně. Jak už kdysi prohlásil
Rabíndranáth Thákur
(7. 5.1861, Kalkata – 7. 8.1941, Kalkata)
Bengálský básník * Prozaik * Dramatik * Hudební skladatel * Malíř * Pedagog * Filosof
Nositel Nobelovy ceny za literaturu (1913)
„NAPSAL JSEM 6000 BÁSNÍ
A PŘITOM JSEM OD ZAČÁTKU TOUŽIL NAPSAT
JEN JEDNY ŽIVOTNÍ VERŠE“
Rabíndranáth Thákur
Ať už si zvolíme cestu jakkoli obtížnou a cíl se bude zdát nedosažitelný, nikdy není potřeba to předem vzdávat. Důležitá je především touha po jeho dosažení a nezlomná víra v uskutečnění. Zároveň je však důležité plně a vědomě si užít i samotnou cestu, neboť ta dá našemu osobní rozvoji (vědomého bytí) mnohem více než co slibuje samotný, pomyslný cíl.
Když Velký básník umíral (7.8.1941), byla údajně jeho poslední slova tato:
“BOŽE PROSÍM TĚ, NENECHÁVEJ SI MĚ U SEBE. POŠLI MĚ HNED NAZPÁTEK.
NEJSEM VŮBEC DOKONALÝ A MUSÍM SE JEŠTĚ MNOHÉMU NAUČIT.“
Rabíndranáth Thákur
I přes to, že je dokonalost nedosažitelná, stojí za to se o ní pokoušet, protože:
„jeden nikdy neví, co kdyby náhodou…“.
Tak v souladu se zmíněným, se i já, o ty své životní verše, neustále pokouším, protože:
„DOKONALOST JE SICE NEDOSAŽITELNÁ,
LZE SE JI ALE PŘIBLÍŽIT:
VYTRVALOSTÍ, VŮLÍ A VÍROU VE VYSNĚNÝ CÍL“
CP 2020
Tohoto hledání dokonalosti se při psaní celou dobu držím a Vy máte dnes možnost, v této mé již deváté knize posoudit, jak se mi to daří.
Stejně, jako u všech mých předešlých titulů platí, že Ti šťastnější z Vás, drží v ruce pravou papírovou knihu a Ti druzí jakési elektronické udělátko. Věřím ale, že obě cesty Vás stejně kvalitně zavedou do světa ticha, kde myšlenky mají čas se projevit, a nejen zběsile prchat jedna před druhou, nebo si naopak vzájemně dokazovat, která z nich je ta nej …
Zvu Vás tedy k návštěvě kouzelného světa poezie, mého vesmíru, ležícího kdesi ve mně, ale i mimo prostor a čas, neboť platí, že myšlenky vtisknuté do slov a veršů, jsou energií, která jak jistě pamatujete ze školy, je nezničitelná a lze ji jen přeměnit na energii jiného druhu.
Proto věřím, že čtení poezie má potenciál, přinést do Vašeho života chvilky vnitřního klidu a otevřít prostor pro kontemplaci. Jen takto málo stačí k tomu, abyste ve svých životech pocítili trvalou přítomnost harmonie.
Tolik tedy k úvodu a můžeme se vydat na cestu:
„Tak co, těšíte se?“
„Jdeme na to.“
Čeněk Pekař, 3.5.2021

NakladatelE-knihy jedou
Prvé vydání - 2021
Kategorie - Poezie, Beletrie
Formát - tisk, pdf, mobi, epub
Věkový limit - není
Jazyk - čeština
Počet stránek - 307
ISBN - pdf - 978-80-281-0100-8
Čeněk Pekař napsal již několik tisíc básnických textů. Své znalosti a zkušenosti s jejich tvorbou sepsal do výkladové části této unikátní publikace, která pomůže nejen začínajícím básníkům zdokonalit jejich dílo.
V druhé části pak autor představuje vlastní práce, které odpovídají jednotlivým principům popsaných ve výkladové části. Můžete se proto těšit nejen na skvělou učebnici, ale také na spoustu originální lyriky.
Jiří Hejtmánek, 2021





.png)








