Dopis místo předmluvy

 

Milý Čeňku,

 

dočetla jsem Tvou knihu se slzami v očích. Je v ní tolik víry, naděje a lásky...

Přitom se tváří jako by se nechumelilo! Hezky se čte, plyne, ale vrstvy se pozvolna odkrývají a překvapují. Je zábavná - například rozhovory s kočkami.  Nebo ty mimochodem troušené dialogy:

 

„Možná pomůže čas“, říká doktorka Kaileen.

„Ten určitě!“ „Čas je nejlepší hrobník“,… 

 

Je poetická - Ty jsi pohříchu především básník, víš?  Tvoje milostné verše se dotýkají těch nejcitlivějších koutků duše a není divu, že s nimi Pascal boduje. A poezie Ti prosakuje všude:

 

„Sedíme tiše jako ticho samo, napnuti z očekávání čekáme…“

 

A hlavně - tím jsem asi měla začít!  Tvoje kniha je plná znepokojivých obrazů a myšlenek. Začala jsem vážně přemýšlet o pěti lidských smyslech, které jsou skvělé a nenahraditelné, ale jsou - řekněme si to na rovinu, vždyť je to jen mezi námi, Čeňku - jen zlomkem nespočitatelných informačních vstupů a netušených možností, které skrývá vesmír.  A Ty si pohráváš, nalézáš takřka ledabyle „osmyslení“ obrazů, se kterými bych se pěkně potrápila.

  

„Prázdno, které má smysl.“

„Myšlenka vědoma si sama sebe.“

 

A sám víš, že jich tam je ještě daleko víc. Člověk vlastně ve Tvé knize nalézá zároveň příběh, humor, galerii, básně, realitu i všechno to, co se za realitu v našich krajích nepovažuje. Nalézá přesah, filosofii, možnost, východisko. Nalézá napětí.

Amnézie jako diagnóza může vlastně být nový začátek, psaní na čistý list, jak se říká. Ale Pascal je k léčbě svého problému nečekaně ambivalentní:

 

„Snažíme se jen obnovit Vaše vzpomínky. Což si jistě přejete i Vy… ne?“               

„Jasně, že si to přeji… někdy… když mi chybí nějaká jedna, specifická… ale ty ostatní? … a víte, že ani ne?“

 

Ne, nemůžeme se mu divit. Je to člověk, který se drží svých pravidel.

 

„Pokud je to jen trochu možné, pokud to situace dovolí, věř v prvé řadě sám sobě“ 

 

Pascal je člověk, který se vrací ke svému pevnému bodu, je si jistý svou cestou. 

 

„Pouhým sdělením se pravda ještě nestává pravdou.

Pouze a jenom vlastní osobní prožitek dá hledajícímu na chvíli pocit, že ví.“ 

  

Pascal jsi Ty, Čeňku. Ty, který podléháš vyššímu stupni autorizace, abych použila Tvých slov. 

Vytěžil jsi ze sebe nevšední příběh a nechci pátrat, co v Tobě nastartovalo tuto invenci. Není to důležité. Stačí, že to víš Ty a dokážeš sám sebe otevřít a prolnout do této knihy. 

​

Děkuji Ti za ni.

 

„Tvá duše září. Je slunovrat.“ 

 

 

25.8.2021    Pamina